Adresát nezastižen


Prohlédnout, razítko. Prohlédnout, razítko. A tak vesele dál.

Poštmistr si otřel chapadlem pot z mozkové zauzliny a zase se chopil odloženého razítka. Před chvílí dorazila poštovní raketa, tak je třeba všechno přetřídit a poslat dál. Práce pracná, ale pro poštmistra nutná. Dělá to už nějakých třináct oběhů a nic jiného vlastně neumí. Sice zvládl díky praxi nejméně šest různých abeced z pěti okolních hvězdných systémů, o patnácti jazycích nemluvě, ale svou práci zná, dělat tlumočníka se nechystá.

Přecházel po skladišti, prohlížel bedny a podle adresy je opatřoval dvanácti rozdílnými razítky, každé v jiném chapadle. Orazil přepravku s aldebaranskými paměťovými krystaly (podle narůžovělého zabarvení asi nějaký autor zasílal nakladatelství nový milostný román) a chystal se přečíst adresu na dvoutunovém barelu s živným roztokem pro kentaurijské lanýže, když mu pohled spočinul na podivném objektu zapadlém mezi ostatními zásilkami. Odložil razítka a po troše funění a hekání se mu nakonec podařilo tu věc vytáhnout.

Byly tu různé sudy a nádrže, všechny možné typy beden, dokonce i poněkud staromódní obálky, paměťové boxy, ale… Ale z ničeho netrčely antény, ani nic podobného všem těm tyčím a jakoby satelitu, jež vystupovaly z této podivnosti. Poštmistr povytáhl udiveně obě nadočnicové slizové žlázy a začal si předmět prohlížet ze všech stran. Ááá, konečně, tohle vypadá jako adresa…

Už skoro sahal pro razítka, aby vybral to správné, když tu se zasekl, protože adresa nebyla v jemu známém tvaru. Jakési čáry sbíhající se v jednom bodě. Nic, co by kdy viděl…

„Hej, je tu někdo?!“ zakřičel na celé skladiště.

Nemusíte křičet, stejně Vás neslyším, ozvalo se náhle v poštmistrově hlavě, načež se přímo vedle něj zhmotnil Eridanec v přiléhavé pilotní kombinéze.

„Aha, jeden z vás,“ zabručel poštmistr a mávl chapadlem směrem k tabulce připevněné na té krabici plné antén. „Odkud to je? Nejsem štonc rozluštit adresu.“

Aha, zamyslel pilot a poškrábal se panožkou mezi kusadly, já si říkal, kam se to podělo. Nabrali jsme to cestou. Letělo to směrem sem a všiml jsem si, že je na tom adresa, tak jsem to vzal, aby to dorazilo do cíle rychleji. Co to ale je, to vážně netuším!

„No skvěle,“ rozhodil poštmistr chapadly, „a tohle mám pak řešit já! Nevíte aspoň, co by to mohlo být za písmo a jazyk? Třeba najdeme někoho, kdo by to rozluštil…“

Pilot se zadíval na tabulku. Chvíli se na ni díval v normálním viditelném spektru, poté v pěti různých jiných spektrech, ale nakonec své pátrání shrnul myšlenkou: Je to absolutní blábol.

Poštmistrovi skoro docházela trpělivost. Doufal, že prostě všechno orazítkuje a bude moct jít na oběd, ale teď musí zjišťovat, co je tohle zač! A i kdyby, co to kdo komu vůbec posílá? Vždyť je to jenom šrot, takhle primitivní přístroj už pěkně dlouho nikdo neviděl. A ta adresa…

„Podívejte!“ upozornil ještě pilota, který začal průhlednět, takže se měl evidentně na odchodu. „Vidíte to vedle těch čar? Ten obrázek?“

Pilot opět upřel pohled na tabulku. Nalevo od čar se nacházely dva obrázky, jež mohly reprezentovat nějaké tvory…

Myslím, že to máme obráceně, poznamenal po chvíli a myslí zásilku nadzdvihl a otočil. Vidíte? Vypadá to skoro jako hlavy!

„S dvěma očima, jo? Hahaha, komukoliv se dvěma očima bych teda vážně nezáviděl… Ještě mi zkuste říct, že mají doopravdy jenom čtyři končetiny a asi puknu smíchy.“

Počkejte chvilku… Něco takového jsem už někde viděl…

Poštmistr, očividně pobavený, sledoval pohledem pilota, jenž se přesunul k počítači a začal vytahovat z databáze informace.

No vida! zamyslel pilot nadšeně, já věděl, že takové bytosti existují. Před patnácti standardizovanými oběhy kolem jejich planety proletěla jedna z lodí Aliance a provedla malý průzkum. Čtyři končetiny, z toho dvě k chůzi, jedna hlava, dvě oči, dvě pohlaví! Na adresu dokonce nakreslili pro jistotu obě dvě pohlaví, aby všichni věděli, kam se to má poslat! Tradá, záhada vyřešena!

Poštmistr udiveně hleděl do monitoru a pak se začal hystericky smát.

Co Vás tak pobavilo?

„Říkal jste, že to letělo směrem sem, ano?“

Ano říkal, ale… Aha!

„Ať už to byl kdokoliv, poslal to na přesně opačnou stranu… Oni si popletli souřadnice planet! No to jsem ještě nezažil…“

Poštmistr vytáhl z kapsy razítko a na adresu narazil nápis „VRÁTIT“.

„Až poletíte, vystřelte to v kapsli zpátečním směrem…“

Karel Doležal

Několik slov o:

Autor dnešní povídky doslova zazářil jako meteor v roce 2011, kdy se jako nováček zúčastnil hned tří kategorií v soutěži o Cenu Karla Čapka – a ve všech se umístil na velice slušných místech. Naše dnešní povídka tehdy obsadila druhé místo v kategorii mikropovídek a spolu s dalšími dvěma ji najdete ve sborníku vítězných prací MLOK 2011. Autor naštěstí jako meteor nezhasl a s jeho tvorbou se můžeme setkávat dál.

Kromě vlastního psaní pomáhá radami i začínajícím autorům, takže pokud potřebujete recenzi vlastního textu, zavítejte na stránky triumvirat.cz.

Kromě gratulací k literárním úspěchům může blahopřát i k právě narozenému potomkovi!