Budoucnost lidstva prý leží na mořském dně, nikoliv ve vesmíru, tvrdí expert!

Než budeme kolonizovat kosmos, vydáme se na dna moří.

Moře pokrývají sedm desetin povrchu planety, přitom jsou ze své drtivé většiny pro lidi tak cizí jako povrch Luny. Od Julea Vernea sice lidstvo sní o osídlení oceánských hlubin, k tomu však až doteď scházely technologie i motiv. Do moří se prý totiž řítí nová zlatá horečka.

Vnitřní vesmír

“Prakticky všechny vzácné zeminy můžete získat hluboko pod hladinou,” řekl pro web Gizmodo ředitel Undersea Research Lab, John Wiltshire. Vzácné zeminy jsou nerostné suroviny, které hrají klíčovou roli v konstrukci moderní elektroniky, a to z nich činí drahou komoditu. Jak však napovídá jejich název, vzácné zeminy jsou drahý špás a jejich zdrojů na souši rapidně ubývá. Důvodů je pro to více.

Jedním ze způsobů, jak získat vzácných zemin více, je těžit stále hlouběji – některé kritické nerosty vlivem gravitace klesly k jádru Země a vše, co máme u povrchu, jsou jenom vyvřeliny. To je ale s každým metrem níže dražší a rizikovější. Jiným způsobem je jednoduše přesévat velké množství území bohatého na malé koncentrace vzácných zemin. Zde tomu zase brání regulace i úbytek vhodné půdy. Na řešení obou problémů ostatně spoléhá i plánovaná těžba asteroidů, kde nerosty neměly kam klesnout a destrukce povrchu nikoho nezasáhne. Ještě předtím ale bude zřejmě výhodnější těžit na dnech moře.

Jak povrchové doly, tak i vyvřeliny – díky netknutým černým kuřákům, geotermálním komínům na dně oceánů – lze totiž ve velkém najít i na naší planetě. Technologie pro těžbu jsou ve vývoji už dlouho, jenom voduvzdorná rypadla však až doposud nestačila. Namísto horníků v batyskafech se totiž od podvodní těžby očekává ve velkém využií robotů. A teprve revoluce dronů ukázala, jak efektivní a samostatné mohou stroje být.

Již několik společností si tak brousí zuby na zahájení těžby v nejbližších letech. Jednou z nich je Nautilus Minerals, která plánuje zahájení těžby sulfidu v mělčinách kolem roku 2018. Pokud uspějí první vlaštovky, moře se dočká regulérní zlaté horečky. Doposud totiž nebyl problém ani tak s technologií, jako spíše s cenou invesic a regulacemi. Právě to první srážejí drony a průkopníci, a tím druhým se stále horečnatěji zabývají mezinárodní instituce.

Přípravka pro vesmír

Taková vize samozřejmě mnohé děsí. “Při těžbě obecně dojde na stoprocentní destrukci přirozeného habitatu,” řekl dále Wiltshire. “A protože jsou depozita rozprostřena v malém množství, bude nutno vytěžit velké oblasti.” Jak povrchová těžba, tak i těžba kolem černých kuřáků bude zřejmě devastující – a to i pokud se společnosti jako Nautilus Minerals budou snažit mořské živočichy ochránit či relokovat, jak již veřejně deklarovaly.

Vysoká cena vzácných zemin však bude zřejmě dostatečným argumentem na to, aby byla těžba dovolena. OSN například již předběžně počítá s vytvořením chráněných území pod mořskou hladinou – mělo by jít o kompromis mezi zachování neporušených území a hladem po surovinách. Vlastně nikoliv nepodobně, jako tomu v minulosti bylo na povrchu. Podvodní těžba bude navíc velmi užitečným testovacím územím konceptů pro cesty do kosmu.

Je skoro ironické, že snahy o industrializaci kosmu získávají více pozornosti než těžba pod hladinou. Oproti vesmíru je výrazně snazší se na moře dostat a provádět zde ekonomicky rentabilní operace, během dekády či dvou dost možná ve velkém rozsahu. Mořská dna jsou navíc ideální tréninkové území právě pro budoucí kosmické kolumbiády. Stejně jako ve vesmíru totiž ani na dně moří nelze přežít bez zevrubného vyladění atmosféry, zásobování a recyklace. Na druhou stranu však nehoda neznamená roční čekání na záchrannou misi či spíše na smrt.

Většinu mořské těžby sice zastanou stroje, lze si však představit, že opravy či rekultivace může postupně na dno dostat i lidi samotné. Pro moře tak bude možné dále aplikovat podobné poučky, jakými se ohánějí proponenti kolonizace Marsu – co když totiž dojde na celoplanetární katastrofu a Země se stane neobyvatelná? Pro přežití druhu je klíčové, abychom přenesli život i na jiné planety.

Jenže destrukce celé planety je alespoň po příštích pár miliard let vysoce nepravděpodobná. Atomová válka, pád asteroidu anebo erupce supervulkánu by ovšem na mořské dno a jeho lidské kolonisty měla minimální vliv. Podmořská těžba nerostů jakožto možný počátek větší kolonizace mořského dna tak nakonec může být významným milníkem jak pro cesty k jiným planetám, tak i přežití lidstva jako takového.

Ladislav Loukota pro Prima Zoom