Encyklopedie vesmíru: měsíc Triton

Dnes zabrousíme při zkoumání vesmíru v naší encyklopedii až přímo na náš vesmírný dvorek. Tématem je totiž Neptunův měsíc Triton.

Triton je největší z Neptunových měsíců. Objevil ho 10. října 1846 anglický astronom William Lassell, necelé tři týdny po objevu Neptuna.

Podle tradičního pojmenování měsíců dostal jméno syna Neptuna (Poseidona). Triton je obrovitá bytost – půl člověka a půl ryby. Zvuk jeho mohutného lasturového rohu moře rozbouří, nebo je naopak utiší. Většinu dat získal Voyager 2 v srpnu 1989 při průletu kolem Neptunova systému. Triton má kulový tvar o průměru 2700 km, neboť vlastní gravitace dostačuje na izostázi. Je větší než Pluto a je sedmým největším měsícem Sluneční soustavy.  Od všech ostatních velkých měsíců se odlišuje retrográdním pohybem.  Podle průměrné hustoty 2075 kg/m3 lze soudit, že křemičitany představují více než polovinu jeho materiálu. Sopečné útvary na povrchu svědčí o tom, že jde o diferencované těleso. Kolem křemičitanového jádra o průměru asi 2000 km je plášť o tloušťce 350 km, především z vodního ledu. je chladnější než kterékoliv jiné těleso Sluneční soustavy, jehož teplota byla měřena. Povrchová teplota je 38 K (-235 °C). Vodní led je při této teplotě neobyčejně pevný (lze ho srovnat s ocelí). Jiné ledy jsou poměrně měkké a nezachovaly by staré útvary na povrchu.

Jižní polokoule Neptunava měsíce Tritona. Narůžovělá oblast jižního pólu dole je patrně sublimující dusíkový led. Obrázek je složen ze 12 snímků Voyagera 2.
Jižní polokoule Neptunava měsíce Tritona. Narůžovělá oblast jižního pólu dole je patrně sublimující dusíkový led. Obrázek je složen ze 12 snímků Voyagera 2.

Hustota impaktních kráterů je menší než na jiných ledových měsících. Povrch je poměrně mladý, odhaduje se na 600 mil. let. Krátery byly většinou vyhloubeny dopadem komet. Na snímcích poñízenych Voyagerem 2 lze vidět také velké praskliny, kruhové propadliny o rozmérech 30-40 km. Nejpřekvapivější jsou však aktivní gejzíry vyvrhující plynný dusík a prachové částice do výšky až 8 km. Povrch odráží sluneční světlo 2× více než Země. Jeho albedo je 0,7 (Země 0,3) a hvězdná velikost 13,5 mag. Je proto pochopitelné, že byl prvním měsícem objeveným u Neptuna. Jasným povrchem se odlišuje od všech tmavých vnitřních měsíců (s albedem 0,06).

Triton má řídkou atmosféru, při povrchu je tlak 14 mikrobarů (70 000× méně než tlak při zemském povrchu) a hustota jen 1 % hustoty atmosféry při zemském povrchu. Hlavní složkou jeho atmosféry je dusík, v nepatrném množství je zastoupen methan (asi setina promile). Slabý zákal atmosféry je způsoben malými pevnými částicemi o velikosti 0,1 μm, které vznikají působením ultrafialového záření na methan. Obdobný proces, při němž vzniká látka tholin, probíhá ve velkém měřítku na Titanu.

Nezvyklé vlastnosti Tritonu (velký sklon a retrográdní pohyb, velká průměrná hustota) nasvědčují tomu, že Triton nevznikl u Neptuna, ale byl dodatečně zachycen, podobně jako některé měsíce jiných planet (Marsu, Jupitera, Saturna a Neptuna). Triton je však ze všech retrográdních měsíců největší.


Kniha: Velká encyklopedie Vesmíru (2002)
Autor: doc. RNDr. Josip Kleczek, DrSc.

O Scimani 58 Článků
Zajímám se o astronomii a miluji seriál Hvězdná brána