Encyklopedie vesmíru: Seyfertovy galaxie

Dnešní částí encyklopedie vesmíru začínáme další desítku zajímavých pojmů z astronomie a kosmonautiky. Podíváme se opět na zvláštní objekty vzdáleného vesmíru, které nesou název Seyfertovy galaxie, jež jsou pojmenované po svém objeviteli.

Seyfertovy galaxie

Seyfertovy galaxie jsou rodinou aktivních galaxií. Objevil je americký astronom Carl K. Seyfert (1911-1960) v roce 1943. Uvedl seznam 12 galaxií, v jejichž středu je mimořádně jasné galaktické jádro, jehož spektrum se zcela liší od ostatních galaxií. Dnes (2002) je jich známo asi 200. Při krátké expozici se ukáže jen jádro, avšak dlouhá expozice odhalí kolem jádra normální spirální galaxii. Malé jádro září mnohdy daleko více než celá galaxie vně jádra. Spektrum jádra není hvězdné. Na netepelné kontinuum jádra se překládají úzké zakázané čáry, které se s časem znatelně nemění. Ty se vytvářejí až v rozsáhlém obalu jádra, které má velmi malou hustotu a je klidné. Silné široké emisní čáry ve spektru jsou projevem velmi prudkých pohybů (až 10 000 km/s) v jádře. Některé jsou běžné, např. Balmerova série, jiné jsou neobvyklé, vysoko excitované (např. čáry dvakrát ionizovaného kyslíku). Jádro Seyfertových galaxií svítí nejen ve světle, ale září především v infračerveném spektru. Je také silným zdrojem rentgenového a ultrafialového záření. Je též rádiovým zdrojem. Zářivý výkon (zhruba 109-1012 zářivost Slunce) se mění v období několika málo měsíců. Tzn., že velikost zářícího jádra je řádově desetina světelného roku. To je důsledek konečné rychlosti světla, neboť větší zdroj by se nemohl v tak krátké době koherentně měnit (přenos informací nemůže být rychlejší než rychlost světla).

Obrovský zářivý výkon z malého jádra Seyfertovy galaxie nelze vysvětlit termonukleárními reakcemi. Jejich zdrojem je gravitační energie obří černé díry ve středu jádra. Jádra Seyfertovy galaxie (a patrně všech aktivních galaxií vůbec) jsou tedy slabší kvazary, se zářivostí 10-100x menší. Asi desetina velkých spirálních galaxií jsou Seyfertovy galaxie. Protože jejich činnost je přechodná (do vyčerpání „potravy pro černou díru“), je pravděpodobné, že velké spirální galaxie — včetně naší Galaxie — stráví přibližně desetinu svého života v aktivním („seyfertovském“) období. Seyfertovy galaxie se dělí do dvou hlavních tříd: Seyfertovy galaxie 1 — jasné ve světle, ve spektru mají široké i úzké čáry a Seyfertovy galaxie 2 — poměrně slabé ve světle, ve spektru mají jen úzké čáry. Jeden zajímavý případ typu Seyfertovy galaxie 2 si probereme podrobněji.

Seyfert 2 (NGC 7742)

Je to typ 2 Seyfertových galaxií v souhvězdí Pegasa. Galaxii vidíme „shora“ (en face, face on), takže je i přes obrovskou vzdálenost dohře patrná její struktura. Na snímku pořízeném Hubbleovým dalekohledem je nejjasnější aktivní galaktické jádro, v jehož středu je obří černá díra. Ve vzdálenosti 3000 světelných let je jádro obklopeno silným prstencem jasných zhustků, což jsou oblasti překotného zrodu hvězd. Prstenec je obklopen slabým pruhem materiálu, který zbyl po velmi aktivním období, kdy černá díra odčerpala převážnou část materiálu. Spirální ramena jsou těsně navinuta a září velmi slabě. Pár informací o poloze, vzdálenosti, jasnosti a velikosti naleznete níže:

α = 23h44m; δ = +10,8°; r = 72 mil. světelných let; mv = 11,6; d = 36 000 světelných let

Galaxie NGC 7742, typ 2 Seyferových galaxií
Galaxie NGC 7742, typ 2 Seyferových galaxií

Kniha: Velká encyklopedie vesmíru (2002)
Autor: doc. dr. Josip Kleczek, DrSc.

O Scimani 59 Článků
Zajímám se o astronomii a miluji seriál Hvězdná brána