HAZARDÉŘI

„Mistře…“ začal poněkud nejistým tónem Anakin, když kráčeli chodbou k místnosti, v níž zasedala rada Řádu Jedi.

Obi-Wan Kenobi neodpovídal. Přemýšlel. To je průšvih. A hodně velký. Mohlo nás trknout, že se to nakonec těm zatraceným hamižným toydariánským bookmakerům nebude líbit. Jenže, napadlo ho pojednou, jak jen mohli přijít na to, že jsme rytíři Jedi? Vždyť jsme pokaždé důsledně vystupovali pod cizími jmény, i to oblečení jsme měli na Malasteru vždycky úplně jiné, než nosí Jedi, a Anakin měl naposledy dokonce zrzavou paruku, aby nás určitě nepoznali…

Jeho úvahy se týkaly posledních dvou let, kdy si s Anakinem udělali docela solidní kšeft ze sázení na závody kluzáků. Přesněji řečeno, Obi-Wan sázel – a vždycky vyhrával – a Anakin závodil. A samozřejmě taky vždycky vyhrával. Oba dva pokaždé pod jinými jmény. A tvářili se, že se nikdy před tím neviděli. Přesto nás nějak odhalili, což je nepříjemné. A práskli Radě, což je dvojnásob nepříjemné…

Při tom přemýšlení vůbec nevnímal, že na něj jeho padawan mluví.

„Jak… jak moc se na nás asi budou zlobit?“ dokončil Anakin před chvílí započatou větu.

„Cože?“ vrátil se jeho mistr konečně do reality.

„Jak nás za to asi potrestají?“ zeptal se znovu jeho učedník.

„Nemysli na to, můj padawane. Medituj, vnímej tok Síly,“ poradil mu. Nevěděl totiž, co na to má říci, a nic chytřejšího ho v ten moment nenapadlo. Anakin byl naštěstí okamžik před předstoupením před Radu natolik nervózní, že mu na to ani nijak ironicky neodsekl, jak bylo jinak jeho obvyklým nepříjemným zvykem.

Dveře se otevřely, a oni najednou stáli před dvanácti nejvýznamnějšími mistry Řádu. Nedá se říci, že by jeden jako druhý nebyli pekelně nervózní, ale maximálně se snažili, aby to z nich ti nejzkušenější z nejzkušenějších Jedi nevycítili.

„Strach máte vy?“ zaskřehotal na uvítanou mistr Yoda.

„Ne, mistře,“ odpověděli unisono pevným hlasem.

„Lžete vy, temnou stranu já cítím z vás,“ oponoval jim. „Hamižnost cesta je k temné straně, právem bojíte se vy.“

„Mistře…“ vložil se do toho pohotově Anakin. „My… my jsme si ty peníze nechtěli nechat pro sebe, my jsme je chtěli věnovat Řádu,“ se suverénním výrazem lhal, jako když tiskne.

„Ano, mistře Yodo,“ přidal se k němu Obi-Wan. „Víme, v jakých finančních potížích se Řád nachází od té doby, co nám Senát snížil dotace na polovinu. Vždyť jsme museli loni zavřít i výukové středisko pro padawany na Chandrille, protože jeho provoz byl příliš drahý. A když se začalo mluvit o tom, že snad Řád bude muset začít přijímat sponzorské dary a jeho členové budou vystupovat v reklamách holenetu, tak jsme se rozhodli, že to takhle už dál nejde. Chtěli jsme jenom pomoci,“ dořekl s tím nejupřímnějším výrazem, jakého byl schopen.

„Váš záměr byl možná vedený čistými úmysly, ale nezvolili jste nejlepší způsob,“ vložil se do toho Mace Windu.

„Ani současné finanční těžkosti by neměly rytíře Jedi vyprovokovat k něčemu podobně pokleslému,“ dodala smutně Adi Galia.

„Omlouváme se,“ pokorně pronesl Obi-Wan a sklopil hlavu.

Anakin ho okamžitě následoval. Stáli teď před Radou jako dvě hromádky neštěstí, ztělesněná pokora a omluva.

Mistr Yoda seděl ve svém křesle se zavřenýma očima a tiše meditoval. Vteřiny pomalu ubíhaly, a těm dvěma se zdály děsivě dlouhé. Po chvíli, která Obimu s Anim připadala jako celá věčnost, konečně otevřel oči.

„Pravdu mluvíte vy,“ vynesl definitivní verdikt.

Kupodivu ani on ani nikdo z těch dalších jedenácti nezaslechl rachot balvanů, co v ten moment těm dvěma padaly ze srdce.

„Dobře jste mysleli to vy sice, ale dělat nesmíte to už,“ uzavřel celou causu mistr Yoda.

„A všechny… ehm… vydělané… peníze uložte na náš běžný účet u První coruscantské,“ nezapomněl mistr Ki Adi Mundi na praktickou stránku věci.

***

O půl roku později do sebe Obi-Wan Kenobi ve velkém lil corellianskou whisky a vztekle mrskal šipky na portrét Darth Maula, který měl přidělaný na dveřích. Byl to jeho obvyklý způsob, jak se odreagovat. Jenže dnes to vůbec nepomáhalo, ačkoli v láhvi zbylo sotva dva prsty nade dnem, a Maul pro změnu už nebyl pod těmi šipkami málem vidět.

Zatraceně, zatraceně, klel v duchu, Sith aby takový život spral. Nuda k ukousání. Samý trapný meditace a podobný votravy, a zábava žádná. A když už si člověk nějakou najde, tak mu ji zatrhnou. Tomuhle nesmyslu říkají vznešený úděl rytířů Jedi. Ksakru, to jsem musel být od narození padlý na hlavu, že jsem do toho pitomého řádu chtěl kdy vstoupit. Však on Qui-Gon věděl, co dělá, když mě pořád odmítal. Myslel to se mnou tenkrát dobře, nebožák…popotáhl, lokl si whisky a chvíli s dojetím vzpomínal na svého bývalého mistra. Tato chvilka rozechvělých vzpomínek ale netrvala dlouho.

U Sitha, vzpomněl si pojednou s ještě větším vztekem, než s ním cloumal před chvílí. Zrovna dnes se na Malasteru jede největší závod sezóny. To by byl vejvar… zasnil se na okamžik. Jenže to máme s Anim navždy zakázaný, a kromě toho jsem si dal předsevzetí, že se na závody kluzáků do smrti ani nepodívám… Pitomý předsevzetí, co mě to vůbec tehdá napadlo?

Na to si ovšem mohl snadno odpovědět. Když jim to nakonec u Rady prošlo se stokrát menšími problémy, než čekali, tak z toho byli oba tak nějak naměkko. Zchlastali se na oslavu jako dobytci, a nad ránem si dávali vznešená předsevzetí, jak teď začnou nový život. Jenže si to, Sílažel, oba pamatovali a navíc, aby bylo neštěstí úplně hotovo, ty své patetické závazky sepsali a ještě, než úplně vystřízlivěli, slavnostně předložili Radě. Takže i kdyby chtěli, couvnout už nemohli.

No tak, jsi přece rytíř Jedi, ozvalo se jeho lepší já. Nějaký mrzký mamon tě nemůže zajímat… Kušuj, tomu nerozumíš, hádal se Obi-Wan sám se sebou. Tady vůbec nejde o ty pitomý prachy. I když… připustil po chvíli, ty taky nebyly špatný, večeře v luxusních podnicích, tahy po barech, kam bychom za svoje normální platy mohli jít tak leda na hajzlík… A ty kočky! Zasnil se znovu. Ale ani to nebylo to hlavní. To si neumíš představit, pravil ke svému lepšímu já, jak byly k popukání ty ksichty těch bookmakerů, když jsem zase vyhrál…a především to vzrušení z rizika… Jo, ona nikdy nebyla stoprocentní jistota, že to Ani vyhraje…

Anakin…už tu měl dávno být, vzpomněl si najednou. Kde se zas fláká, který Sithové ho zas po temný straně nosej, že tu ještě není…pomyslel si a otráveně mrskl další šipku po Maulovi.

Anakin měl málem smůlu, protože zrovna v ten moment otevřel dveře. Jeho rychlé reflexy ho ale zachránily před tím, aby šipka skončila v jeho oku místo v Maulově. Zachytil ji ve vzduchu a poslal směrem ke svému mistrovi. Zabodla se do opěradla křesla přesně půl palce od Obi-Wanovy hlavy.

„Nějak stárnete, mistře,“ pronesl vesele na to, že ji Obi v letu nezachytil.

„Nech si to,“ vyštěkl na něj a bleskurychle po něm tu šipku hodil zpět. Zabodla se ovšem neškodně do Maulova oka, kde měla původně skončit již před dvěma hody. Zkrušen neúspěchem kysele pronesl: „Z tebe budu mít fakt jednou smrt.“

„To neříkejte, mistře, aby se vám to nesplnilo,“ zažertoval Anakin.

„Navíc jdeš zase pozdě,“ dodal Obi-Wan ještě podrážděnějším tónem.

„Tak se už nezlobte, mistře,“ usmál se na něj Anakin. „Zdržel jsem se, protože jsem přišel na něco úplně báječného.“

Vypadal u toho, jako kdyby právě vyhrál hromadu aurodia. To Obiho přece jen zaujalo. Vynadat mu můžu kdykoli potom, usoudil, tak ať to předtím vyklopí. Tváří se, jako by to bylo bůhvíjaký terno, tak schválně, co z něj vyleze.

„Tak povídej,“ pronesl tím nejsmířlivějším tónem, jakého byl momentálně schopen.

„Pamatujete si to naše předsevzetí ohledně závodů kluzáků, že, mistře?“ zcela zbytečně se zeptal jeho učedník.

Abych si tak nepamatoval, ty darebáku! Málem nahlas zaječel Obi-Wan. Dnes na to myslím celý den. Ty mi snad čteš myšlenky, mizero. Uvrtal jsi mě do toho, a teď bys z toho chtěl vycouvat? Tak to teda ne, hochu. Když musím takhle trpět já, budeš taky. 

„Anakine,“ začal proto obzvlášť přísně. „To předsevzetí už zrušit nemůžeme, s tím nepočítej, jestli tě napadlo tohle.“

„Kdepak, mistře,“ zavrtěl jeho padawan se smíchem hlavou. „Jen jsem tak přemýšlel, co jsme se to vlastně všechno zavázali. Já jsem si předsevzal, že už nikdy na závodní kluzák nesáhnu, a vy jste si zase dal závazek, že se do smrti na závody kluzáků nepodíváte ani na holonetu…“

„To mi teda říkáš novinku,“ zavrčel Obi-Wan. Si myslí, že už jsem snad úplně sklerotickej nebo co, spratek jeden!?

„No a to je právě ono, tohle naše předsevzetí se týká jen kluzáků, ničeho jiného.“

„A to je pro nás jako nějaká výhra? Chceš snad začít jezdit dostihy na těch smradlavých tantauech či co?“

„To zrovna ne,“ vážně odpověděl Anakin. „Navíc…“ zamyšleně nakrčil čelo, „…kdybychom si ještě nějaký podobný hazard, jako ty kluzáky, dovolili v této galaxii, tak nám na to dřív nebo později přijdou a bude z toho další průšvih. Který nám už tak lehce neprojde,“ dodal temně.

„Tak pak nechápu, o čem se tady celou tu dobu bavíme,“ nakvašeně pronesl jeho mistr.

„O tom, že není jen tato galaxie,“ zašeptal Anakin.

„Ty jsi se asi zbláznil,“ obrátil Obi oči k nebesům. To mi ještě ke všemu chybělo, mít za učedníka totálního cvoka. Nebo je zhulený ze smrttyček. To je teda dneska zase den…

„Nezbláznil, mistře,“ klidně odvětil oslovený. „Ani jsem si nedal smrttyčky. Jen jsem úplně náhodou před nedávnem objevil průchod do jiné galaxie, o které nikdo neví. A dneska jsem se tam na chvíli juknul. Je to tam docela zajímavý, to by bylo na dlouhý povídání, ostatně brzo to uvidíte sám…“

„Cože???“ skočil mu jeho mistr do řeči. „Šílíš?!? Já že mám s tebou jít Sílavíkam mezi Sílavíco?“

„No, není to až tak zlé, mistře. Náhodou, objevil jsem průchod rovnou na jakousi planetu té cizí galaxie. A žijí tam taky lidi, dost podobní nám, ale to není to hlavní. Za prvé tam o nás, jako o rytířích Jedi, sice něco málo vědí, ale považují to za nereálné pohádky. A teď to nejdůležitější…“ udělal dramatickou pauzu.

„Víš, jak nesnáším, když mě takhle napínáš. Ještě víc, než to tvoje ztřeštěný lítání,“ ozval se okamžitě Obi-Wan.

„Dobře, mistře, ve stručnosti řečeno tamější lidi holdují hazardu všeho druhu až hrůza, a úplně nejlepší je, že tam mají taky něco podobné, jako jsou závody kluzáků. Sice je to neporovnatelně pomalejší, takže pro mě dětsky jednoduché, ale co nadělám. Lepší něco, než vůbec nic. Navíc ty jejich stroje, říkají tam tomu formule jedna nebo tak nějak, jsou taky docela pěkně nevypočitatelné a nebezpečné, navíc jeden nikdy nemůže vědět, který závodník do něj narazí nebo který bláznivý divák mu vběhne na trať…“

„Takže ty chceš říct…“ začalo docházet Obimu.

„Přesně tak, mistře,“ nenechal ho jeho padawan ani pořádně domluvit. „Vždycky se tam na pár dní zdejchnem, já si zajedu závod, vy si zasázíte… a Rada nemá šanci se o ničem dozvědět. Navíc v nejmenším neporušíme naše předsevzetí, s kluzáky přece nebudeme mít vůbec nic společného,“ dodal vítězoslavně.

„To není až tak špatný nápad…“ začal zvažovat celou věc Obi-Wan. „Jenom…“ uvědomil si praktické problémy. „Jak to tam přesně probíhá?“

„Jediná nepříjemnost je, že na rozdíl od našich kluzáků se u nich do těch závodů nemůže přihlásit jen tak někdo…“ začal pomalu Anakin

„To snad není až taková komplikace,“ napůl tázavým tónem konstatoval jeho mistr.

„Není, vůbec nejsou odolní vůči mindtrickům, takže přemluvit nějakého toto managera či jak tam tomu říkají, aby mě angažoval jako jezdce, nebude vůbec nic složitého. Jenže všechny ty závody jezdí pořád ti samí lidé, takže tam budu muset závodit stále pod stejným jménem…“

„A je potřeba, aby sis to nepopletl, že?“ položil řečnickou otázku Obi-Wan kterého samozřejmě ani ve snu nenapadlo Anakinův plán zavrhnout. „Ovšem tvoje pravé jméno, Skywalker, přece jen použít nemůžeme, to by asi nebylo úplně nejbezpečnější…“ zauvažoval nahlas. „Co by sis tak bez problémů zapamatoval? Něco podobně znějící. Nejlíp od s…“

„Mistře…“ ozval se Anakin po chvíli ticha, během které oba úporně přemýšleli. „Jak by se vám líbilo Michael Schumacher?“

Darth Zira


Několik slov o:

Dnešní příběh je něčím neobvyklý – a to dokonce dvojmo. Jednak se na Nevšedním světě poprvé setkáváte s dílem subžánru zvaného fan-fiction, což jsou příběhy rozvíjející známé světy, jako v tomto případě Star Wars, a jednak je autorkou tato povídka věnována Michaeli Schumacherovi k jeho čtyřicátému šestému výročí narození (3. 1. 1969) s přáním brzkého uzdravení.

Autorkou uveřejněné povídky je Scarlett Rauschgoldová, známější jako Darth Zira. Mimo úspěchů ve fan-fiction ze Star Wars světa dokázala svými povídkami zvítězit v Ceně fantázie (povídka Elixír mladosti), dvakrát v Stříbřitělesklém halmochronu (povídky Pavilón šelem a Ztracený ráj), v Radegastu (povídka Blízké setkání) a obsadit medailové pozice v mnoha dalších soutěžích – prakticky všechny vítězné a finálové povídky byly odvysílány v rozhlase. Stala se též editorkou několika sborníků sci-fi a fantasy povídek a v současné době je literární redaktorkou nakladatelství Beletris a šéfredaktorkou e-zinu Lemurie.

http://www.beletris.cz

http://www.lemurie.eu

Foto http://www.sportswallpapershd.com/michael-schumacher-wallpaper-2-formula-1-mercedes-gp.html