Je celý vesmír jen pokus nějaké super-civilizace a člověk laboratorní myš?!

Asi každý viděl film Matrix – popisovat, o co v něm šlo, tedy nebudeme. A teď si představte, že všechno, co jste tam viděli, byla pravda…

Co když nežijeme v té pravé realitě, ale vše kolem nás je jen umělé, navržené a vytvořené nějakou mnohem vyspělejší civilizací, která na tomto směšném modýlku jen provádí pokusy? Tak pozor, tohle není představa zdrogovaných filmařů ani nás novinářů – o této možnosti zcela vážně přemýšlejí nejlepší fyzici naší planety!

Před nedávnem zveřejnil článek na toto téma respektovaný spisovatel populárně vědecké literatury Lawrence Kuhn na serveru Space.com. Shrnul v něm, kteří fyzici a myslitelé se už výše popsanou teorií zabývali.

Tak například podle oxfordského filosofa Nicka Bostroma by scénář z Matrixu mohl klidně být realitou – jen s tou změnou, že naše těla neplavou někde v nádrži, ale i ona jsou vlastně jen součástí celé obří vesmírné simulace. Ta by, v podobě něčeho jako je počítačový program, zahrnovala vše, včetně světa, lidských neuronů a všeho ostatního. Kuhn k tomu dodává, že tato představa je docela dobře slučitelná s tím, jak fungují fyzikální zákony: mohlo by jít o kód, na němž je celá simulace postavená.

A právě ve fyzikálních zákonech vidí Kuhn jediný způsob, jak by se dalo poznat, že opravdu žijeme jen v Matrixu. Souhlasí s ním v tom i slavný Marvin Minsky, jeden z otců umělé inteligence. „Jediná šance je, že programátor udělal někde chybky – pokud si všimneme, že některé zákony světa nedávají smysl. Anebo když programátora přistihneme, že v programu dělá nějaké úpravy; tedy že se nám vesmírné zákony mění před očima…

Chyba v Matrixu je tady! Anebo ne?

Na něco podobného už dříve upozornil fyzik SIlas Beane z univerzity v německém Bonnu. A dokonce navrhl způsob, jak poznat, že celý vesmír je virtuální realita. Tou cestou je vytvořit vlastní simulaci vesmíru – pokud bychom tento titánský čin dokázali, viděli bychom „chyby v Matrixu“. A možná jsme dokonce už jednou takové porušení pozorovali!

Pokud jsme simulace, pak by podle profesora Beaneho mělo jít o 3D mřížku, která se pohybuje v čase. A existuje-li opravdu taková mřížka, má to zásadní fyzikální dopady – například na maximální energii, jakou se v ní mohou částice pohybovat. Zkrátka jestliže je náš vesmír simulace, měl by existoval limit, který zakazuje částicím mít vysokou energii. A on opravdu existuje! Říká se mu Greisen-Zatsepin-Kuzminův limit. Jenže se to stalo.

15. října roku 1991 byla v Salt Lake City v Utahu pozorována částice nazvaná OMG, neboli „Ach můj Bože!“ Měla ultra-vysokou energii zhruba 3,2·1020 eV, což odpovídá přibližně 50 J (makroskopická energie srovnatelná s kinetickou energií letícího baseballového míčku nebo s celkovou energií mikrobu). Její pozorování způsobilo šok astrofyzikům. Od prvního pozorování na detektoru univerzity v Utahu bylo zaznamenáno minimálně patnáct podobných událostí, které tento fenomén potvrzují. Zdroj takto vysokoenergetických částic zůstává záhadou, především protožeinterakce s modrým posuvem kosmického mikrovlnného záření ohraničuje vzdálenost, kterou tyto částice můžou urazit, než ztratí svou energii (tzv. Greisen-Zatsepin-Kuzminův limit). Kvůli své hmotnosti by tato částice měla být jen málo ovlivňována kosmickým elektromagnetickým a gravitačním polem a její trajektorie by měla být snadno vypočitatelná. Ve vypočítaném směru však nebylo nic nalezeno. (wiki)

Právě výzkum podobných fenoménů by mohl ukázat, jestli žijeme v realitě, anebo jsme jen pokusnými králíky…Zajímavé je, že podobné myšlenky napadaly chytré lidi odpradávna. Zřejmě poprvé se s tím papíru svěřil Platón v Republice. Tam přišel se slavnou myšlenkou jeskyně. Už Platon tehdy navrhoval, že jediným způsobem uvědomění si opravdového života je dokonalé pochopení matematických zákonů…

Zdroj: Prima Zoom