Jsou vzdáleny 150 světelných let. I tak jsou pro nás možnou hrozbou

Nejnovější analýza pravděpodobných biologických účinků záření z výbuchů poměrně blízkých hvězd jako supernov posunula rizikovou hranici z cca 25 světelných let na cca 150 světelných let. (1 světelný rok = 9,46 bilionu kilometrů.)

Konstatoval to pětičlenný mezinárodní tým astronomů, který vedl Adrian Melott z Kansaské univerzity v Lawrence (USA). Výsledky zveřejnili v nejnovějším čísle vědeckého časopisu The Astrophysical Journal. Informoval o nich i web zmíněné univerzity.

Hvězda na úsvitu lidského rodu

Členové týmu vyšli z loni zveřejněného výzkumu přebytků izotopu železa-60 na mořském dně. Jehož přítomnost vysvětlujeme jako stopu po záření dávných supernov v blízkosti Slunce. Jedna vybuchla před cca 2,6 miliony let. Právě v době, kdy se formoval náš rod Homo. Pouze náhoda?

Vědce motivovala revize vzdálenosti předmětné supernovy, na pouze poloviční vzdálenost vůči původně odvozené, což je cca 150 světelných let. “Odhady datování tohoto jevu stále nejsou přesné, ale pro nás byla podstatná revidována vzdálenost,” řekl Adrian Melott.

Supernova vzdálená 150 světelných let na Zemi nevyvolala masové vymírání. “Studie z roku 2003 odhadla smrtonosnou zónu supernovy na 25 světelných let. Podle nás je to ale více. Nebude to fixní číslo, ale rizikové rozpětí na úrovni 40 či 50 světelných let. Jev 150 světelných let od nás by měl biologické vlivy, ale ne katastrofické, “vysvětlil.

nejen vzdálenost

Rozsah biologického rizika blízké supernovy ovlivňují i ​​aktuální podmínky v mezihvězdném prostředí. “Kosmické paprsky se snadněji pohybují podél jak napříč magnetickými siločarami, takže magnetické pole může kosmickým paprskům vytvořit dálnici, ale mohou je i blokovat. U nás to nebyla dálnice, magnetické pole narušila série supernov, které vytvořily takzvanou Místní bublinu – my a nedávné supernovy jsme v ní, “pokračoval Adrian Melott.

Kosmické paprsky ze supernovy vzdálené 150 světelných let by však pronikly až do dolních částí zemské atmosféry. Včetně nejnižší, troposféry. Povrch by bombardovalo hodně mionů (mezonů mí), přibližně ekvivalent několika vyšetření na CT ročně. Běžným výsledným účinkem na pozemské organismy by byl značný nárůst výskytu rakoviny a mutací.

Svědectví z Afriky

Adrian Melott s kolegy analyzoval fosilní záznam z Afriky, geologicky nejstabilnějšího kontinentu v pleistocénu, kdy vybuchla předmětná supernova. Černý kontinent je i kolébka všech lidských druhů – rodu Homo. A většiny předchůdců lidí, ze kterých se náš rod vyvinul.

“Nezjistili jsme v té době masové vymírání. Bylo to ale poměrně rozsáhlé vymírání a střídání druhů. Mohl za tím být určitý vliv supernovy. Těžko říct, v Africe tehdy probíhala i změna klimatu. Nevíme, co způsobilo co. Zda byla v pozadí změna klimatu, nebo zda supernova vyvolala změnu klimatu, “konstatoval Adrian Melott.

Modrá noční obloha a blesky

Výbuch supernovy by vedle záplavy kosmických paprsků způsobil i asi jednoměsíční modrý svit oblohy v noci. “U tohoto se prokázalo, že je to dost závažná změna pro téměř všechny živé organismy. Narušuje to spánek a mate produkci melatoninu. Mění chování zvířat. Jelikož by to ale trvalo pouze asi měsíc, ve fosilním záznamu by se to neprojevilo, “vysvětlil.

Vážnější by byl vliv ionizace atmosféry. Usnadnila by vznik blesků a následně nárůst počtu přírodních požárů. Takto zřejmě zanikla většina lesů na severovýchodě Afriky. Nahradili je savany, a to zjevně souviselo s evolucí člověka. Více blesků znamenalo více dusičnanů v dešti, působících jako hnojivo. Úbytek lesů a přibývání trávy byly typické pro dobu před 2,6 miliony let v Africe. Vyvolaly požáry blesky z kosmických paprsků supernovy?

Jen žádnou paniku

Adriana Melotta se lidé ptají, zda se máme bát výbuchu supernovy blízko Země. “Říkám jim, že by je měly znepokojovat spíše globální oteplování a jaderná válka, než výbuchy supernov. V současné době totiž žádná není dost blízko na to, aby v dohledné budoucnosti způsobila jev tohoto druhu. “

Podle něj je nejbližší potenciální supernova Betelgeuse (červená hvězda alfa vlevo nahoře v hlavním obrazci souhvězdí Orionu), vzdálená od nás zhruba 600 světelných let. “Leží mnohem dál než ta, o které jsme právě mluvili. Dost blízko na to, aby byla tak jasná, že by ji bylo vidět přes den, ale neměla by žádné škodlivé vlivy na pozemský život, “uzavřel.

Dodejme ale, že jako supernovy, i když jiných typů, mohou vybuchnout i nenápadnější hvězdné objekty, jakých se v rizikovém okolí Slunce nachází poměrně hodně.

Text: zive.sk

zdroj: iopscience.iop.org