Nejsilnější jaderná zbraň všech dob aneb jak přežít jaderný výbuch

explodovala 30. října 1961 v 11:32 hodin moskevského času ve výšce 4000 m nad sibiřským ostrovem Novaja Zemlja. Tato termonukleární puma přezdívaná Car-bomba svou silou odpovídající padesáti sedmi megatunám TNT byla 1400 krát silnější než obě jaderné bomby svržené na Japonsko koncem druhé světové války. Během méně než jedné mikrosekundy proběhla řetězová reakce spouštějící termonukleární fúzi. Teplota v epicentru výbuchu dosáhla sta milionů stupňů Celsia a zvětšující se ohnivá koule o obrovské hustotě během chvíle nabyla průměru osmi kilometrů- OD ní se šířilo ostré světlo i žár a uvolnila se tlaková vlna, která třikrát oběhla zeměkouli. Tato rázová vlna cela zdevastovala (evakuovánou) vesnici Severnyj vzdálenou pětapadesát kilometrů od epicentra a okna rozbíjela okruhu devíti set kilometrů.Vzdušné víry vážně ohrožovaly i v tu chvíli 40 kilometrů vzdálený bombardér Tu-95, který pětadvacet tun vážící pumu svrhl. Atomový hřib s průměrem 40 a výškou 60 km pronikl až do spodní části termosféry Země.

Video z tohoto výbuchu ZDE

Zajímavá tabulka srovnávající ničivý výkon jaderných zbraní, ze které vám bude zřejmé, že i při vší té hrůze, byly jaderné zbraně použité v Hirošimě a Nagasaki v porovnání s dnešními moderními pouhé kapslíkovky ZDE

 

(obrázek je pouhou umělcovou představou podobného výbuchu ve městě)
Tolik strohá fakta, co si ale počít když už se nějakým nedopatřením vyskytnete na místě, kde se tento apokalyptický výjev odehraje?

Začne se to zábleskem jasnějším jako slunce. Stromy, ploty a lidé začnou hořet a jediným důvodem, proč jste to přežili, je, že jste běželi dovnitř a ukryli se ještě předtím, než dorazila tlaková vlna.
Měli byste následně zůstat v domě nebo se rozjet do podzemního krytu? Nový matematický model může odpovědět.

Úkryt či běh?

Model je dílem Michaela Dillona, atmosférického vědce z kalifornských Lawrence Livermore National Laboratory. Otázkou se začal zabývat před pěti lety, kdy americká vláda vyzvala k dalším výzkumům úkrytů v případě jaderného ohrožení. Rodina se ho tehdy zeptala, co by měli dělat v případě, že uvidí známý hřib.
“Zjistil jsem, že neznám odpověď,” říká. “Oficiální radou úřadů je, aby lidé vyhledali úkryt v nejbližší a nejbezpečnější budově.” Pro spoustu lidí to je suterén jejich domu. “No v Kalifornii mnoho suterénů není.” Pro tyto obyvatele oficiální rada zní: rychlý přesun do lepšího úkrytu. Ale pokud strávíte příliš mnoho času venku, může vás to usmažit.

Nejtěžší bylo podle vědce zjistit, jaké faktory ovlivňují přežití, zbytek je už jen obyčejný výpočet.

Pokud například déle zůstanete venku, dostanete větší dávku záření. Ale zároveň množství radioaktivity časem klesá, takže celková dávka je funkcí toho, kdy se vydáte ven, vzdálenosti od detonace, času přesunu do lepšího úkrytu a toho, jakou ochranu vám dokáže zajistit místní prostředí.

Znát dobře okolí

Výsledek překvapil: při slabších jaderných výbuších je lepší, pokud se okamžitě neukryjete. Musíte však dobře znát své okolí a mít hodinky.

Pokud je váš aktuální úkryt špatný a do lepšího krytu je to méně než pět minut, model naznačuje, že byste měli okamžitě běžet. Pokud je kvalitnější kryt dál, i tak byste do něj neměli podle studie v Proceedings of the Royal Society A dorazit později než o třicet minut. Pokud by se touto radou řídili ve městě všichni, zachránilo by se, podle velikosti města, deset-až sto tisíc životů.

Ne každý však s touto řadou souhlasí. Dillonovi například vyčítají, že v apokalyptické pustině nebudou lidé vědět, jak dlouho jim potrvá přesun. Problémem také bude kolektivní chování. Právě proto americké úřady radí, aby se lidé ukryli v dočasném krytu alespoň na dvanáct hodin po explozi.

 

Zdroj: Svět objevů, http://tech.sme.sk

Foto