Slunce jako nacistická superzbraň


Zbraně zkázy byly populární ve věděcko-fantastické literatuře a dodnes jsou. Co ale málokoho z nás napadne, je skutečný počet přístrojů, které se konstruovaly, nebo ke konstrukcí připravovaly. Jedním z těchto zařízení byla nacistická superzbraň, známá jako Sluneční dělo.

Archimedes and one of his death ray mirrorsIdea využití Slunce a slunečního světla jako zbraně pochází už ze starověku, kde v roce 212 před naším letopočtem pomáhal slavný řecký myslitel Archimedes bránit sicilské město a zároveň řeckou kolonii Syrakusy proti expansivnímu Římu. Archimedes už tehdy navrhl „Smrtící paprsek“, kde podle dobových popisů s pomocí zrcadel a slunečního světla podpaloval římské lodě.

Koncept světla, které by ničilo pouhou svoji koncentrací už dnes máme, říkáme mu laser, přesto ke skutečnému „Smrtícímu paprsku“ (Death Ray), který půjde využívat jako plnohodnotná zbraň, máme ještě daleko.

Tento koncept byl ale rozpracováván dlouho a jako každá velmoc, která hledala způsob, jak vyzrát nad nepřáteli, i nacistické Německo se snažilo přijít na nové způsoby a eventuálně sáhla i po tomto tématu.

350px-DarkMatterNASA1Celý koncept německé sluneční zbraně začal v roce 1929, kdy fyzik jménem Hermann Oberth vytvořil (poměrně reálný) koncept vesmírné stanice, která by obsahovala 100 metrů velké zrcadlo, které by mohlo koncentrovat paprsky ze Slunce na konkrétní místo na Zemi.

Později v průběhu druhé světové války, skupina vědců v německém Hillerslebenu začala rozpracovávat Oberothův koncept. V úplných číslech se mělo jednat o vesmírnou stanici 8200 kilometrů nad zemí s obrovským zrcadlem z kovového sodíku o rozloze 9 kilometrů čtverečních.

Funkční zbraň takovýchto rozměrů by držela v šachu celý svět, jelikož by během sekundy dokázala spálit města, vypařit vodní zdroje, zničit úrodu, nebo dokonce změnit celou lidskou populaci v oblasti dopadu na muzeum voskových figurín na Sahaře. Konečné řešení pro fajnšmekry.

Na konci války byli vědci vyslýcháni ohledně tohoto konceptu a prý se na tom reálně pracovalo. Problém byl, že střídmé odhady vypuštění této stanice počítaly s 50 až 100 lety práce. Kdyby Hitler nespěchal s tanky, ale investoval do Sputniků, bůhví, jestli bychom nemluvili všichni německy.

Pro Nevšední svět Daniel Hakimi