Sny i noční můry: Proč je Sigmund Freud důležitější než Albert Einstein?

Sigmund Freud: Sen je splněné přání!

Zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud zavedl pojmy jako nevědomí, ego či oidipovský komplex. Jako první zdůraznil význam snů a objevil zásadní vliv sexuality na lidský život. Světlo světa spatřila i jeho slavná psychoanalytická pohovka. Rakouský psycholog a psychiatr Freud, který se narodil v moravském Příboru před 160 lety, 6. května 1856, mínil, že člověku nevládne rozum, ale nevědomé pudy. A nejsilnějším pudem je pud sexuální, který ovládá člověka už od kolébky.

Slavnou psychoanalýzu vynalezl Freud někdy kolem roku 1895, kdy mu bylo necelých 40 let. Na cestě k ní se zabýval zejména neurózami. Došel k názoru, že nejčastější příčinou neuróz jsou duševní rány z minulosti. Ty ovšem “nežijí” ve vědomí, nýbrž jsou z něj vytěsněny mimo dosah lidské vůle, do oblasti zapomnění, snů a zasutých zážitků. Tuto nově objevenou dimenzi lidské psychiky nazval nevědomím.

Za nejlepší cestu přes zábrany do nevědomí považoval sny (“královskou cestu k analýze nevědomých procesů”) a metodu volných asociací. Analýzu těchto “výpovědí”, rozpoznání nevědomých traumat v nich a jejich léčení kontrolovaným uvolněním (sebeuvědoměním) nazval Freud psychoanalýzou.

K hlavním Freudovým dílům patří Úvod do psychoanalýzy, Totem a tabu či asi nejznámější psychologická kniha 20. století Výklad snů (1900). Toto dílo, které psal deset let, vzniklo jako odpověď na úmrtí otce Jakuba. Později napsal: “Podařilo se mi prokázat, že sny mají smysl, který lze uhodnout… Sen je splněné přání.”

Metodu volných asociací pro odhalení psychických traumat vyvinul Freud v 90. letech 19. století z tzv. katarzní metody kolegy Josepha Breuera, se kterým vydal známou Studii o hysterii (1895). Metoda je založena na přesných pozorováních, zdůrazňuje význam emocí a rozdíl mezi vědomými a nevědomými psychickými procesy.

Sveřepý hledač správných řešení, který často měnil, nebo dokonce vyvracel i vlastní teorie a hypotézy, je ale znám také jako zastánce sexuálního určení velké části lidského chování: žádná jiná teorie psychoanalýzy nezpůsobila tolik nepochopení a odsudků jako Freudův výklad vývoje lidské sexuality. Freud sexualitu vnímal nejen jako smyslné chvění, ale i jako velkolepou poznávací metaforu, jejímž prostřednictvím můžeme poznat, pochopit a vysvětlit lidské trápení. Freud dospěl například k názoru, že volba sexuálního partnera probíhá podle nevědomého, ale neomylně iracionálního kompasu erotického magnetismu.

Freud též zavedl pojem oidipovský komplex (podle řecké báje král Oidipus nevědomky zabil svého otce a oženil se s vlastní matkou), když tvrdil, že mezi třetím až šestým rokem věku chlapce vzniká nevědomá touha po incestu s matkou, přičemž otec je vnímán jako sok.

V dalším známém díle Já a ono (1923) Freud poprvé formuloval učení o “vrstevnaté” psychologické struktuře osobnosti, skládající se ze tří komponent – nevědomého “ono” (id), vědomého “já” (ego) a “nadjá” (superego) neboli svědomí. Při zkoumání principu slasti Freud došel k závěru, že cílem (nikoli smyslem) života je smrt, což vyvolalo bouřlivé reakce. Podle Freuda lze tento cíl překonat pouze láskou a tvořivou prací.

Odborník kupříkladu i na mozkovou obrnu u dětí, který měl fotografickou paměť, miloval knihy, cizí řeči a přírodovědu (menší nadání měl pro matematiku), zásadně ovlivnil velkou část vědy, literatury a výtvarného umění 20. století. Odkazovali se na něj surrealisté a velká řada vědeckých a kulturních osobností, například Albert Einstein či Thomas Mann.

I když jsou některé představy psychoanalýzy současnou psychologií považovány za překonané, mnoho Freudových objevů, které se týkají například obranných mechanismů, principů dynamiky osobnosti či funkce nevědomí, se staly součástí současné psychologie. K Freudovým následovníkům (někteří se od něj později odklonili) patřil například Rakušan Alfred Adler, Švýcar Carl Gustav Jung nebo americký psychiatr německého původu Erich Fromm.

Sigmund Freud se narodil v rodině židovského obchodníka v moravském Příboru 6. května 1856. V rodném městě ale strávil jen tři roky, protože v roce 1859 se rodina přestěhovala do Vídně. Zde působil jako lékař a psycholog, profesor Vídeňské univerzity. V září 1886 se oženil s Martou Bernaysovou, se kterou měl tři dcery a tři syny.

Problémy začal mít Freud zejména po nástupu nacistů k moci, kdy hořely na hranicích spolu s knihami humanisticky orientovaných spisovatelů a vědců i Freudovy práce. Vědec to komentoval lakonicky: “Alespoň hoří mé knihy v dobré společnosti.” Za nemorální a dekadentní byla tehdy označena díla o příčinách neurotických onemocnění, zatracena byla i psychoanalýza.

V roce 1938 se tento náruživý kuřák doutníků (kouřit nepřestal ani po opakovaných operacích horního patra a čelisti, kvůli rakovině úst měl velkou protézu) ukryl v Londýně. Zemřel o rok později v třiaosmdesáti letech, 23. září 1939, kdy podstoupil eutanazii. V nacistických koncentračních táborech zemřely čtyři jeho sestry.

V knize Můj život a psychoanalýza napsal: “Když se ohlédnu za tím, co jsem v životě vykonal, mohu říct, že jsem mnohé započal a dal mnoho podnětů, z nichž by mělo v budoucnosti něco vzniknout.”

ČTK