Zapomenutá veleříše

Krásná Smlouva

Když člověk v naší době a našem státě slyší slova „krásný“ a „smlouva“, nechce mu to hlava pobrat. Nehledě na to, existuje jedna smlouva, jež byla a je nazývána krásná a to nejen těmi, kterým se vyplatila.

Na starověkém předním východě se vystřídalo mnoho říší. Většina čtenářů bude znát říši egyptskou, babylonskou, ti, co dávali větší pozor, nebo pouze rádi čtou, si rozpomenou i na stát Akkadský, Asyrský nebo dokonce na Sumerské městské státy.

Tento článek bude tak trochu souboj mezi celebritou a outsiderem. Budeme se totiž bavit o Egyptské Říši faraona Ramessese II. (s Římem asi nejslavnější říše  a jeden z jejich nejslavnějších panovníků) a o říši Chetitů.

Starověký-Blízký-východEgypt není nutné obsáhle představovat, zemi faraónů, pyramid, světoznámých bohů, Nilu a dvou filmech o Mumii, u kterého jste nevěděli, že má ještě třetí díl. Naproti tomu Chetité příliš známý nejsou, byť ve své době byly velmocí, srovnatelnou ve své dějinné epoše k USA nebo Sovětskému svazu minulého století (ten druhý bude přirozeně Egypt). Jak je možné, že tak významný stát nemá stejně významné místo v dnešních dějinách?

Jeden z důvodů bude, že po dlouhou dobu (skutečně archeologicky potvrzená existence Chetitů byla až na začátku 20. Století) byli Chetité považování za poznámku v Bibli. Ve Starém Zákoně se píše o kmeni Chetitů, ten byl ale dlouhou dobu považován za jeden z menších kočovných kmenů v okolí starověkého Izraele. V 19. Století se o existenci Chetitů nepochybovalo, převažující názor ale byl, že Chetitský král nebyl silnější než král Judee, že to byl spíše „král“ mezi beduíny. Ke konci století, kdy se našli v Egyptských archivech záznamy korespondence mezi Chetitskými  a Egyptskými panovníky, uznala historická a archeologická obec, že Chetitský král měl minimálně takovou moc, jako král Izraele.

Chetité ani tehdy ale nezískali postavení v dějinách shodné s Izraelským. Proč? Jednoduše – nikdo je nemohl na mapě najít. Nezapomeňme, že žijeme ve světě, kde Gorila byla do roku 1847 na stejné úrovni jako Lochnesská příšera (byť Nessie nerada přízvisko „příšera“) a kde Trója byla do roku 1868 Homérův výmysl, dnes srovnatelný s Westerosem nebo Středozemí.

Naštěstí pro Chetiťany, v roce 1907 bylo odkryto město Chattušaš, hlavní město říše a tím nejen potvrzena existence, ale díky pozdějším vykopávkám i vysoký  status Chetitského krále. A co je na této Anatolské (dnes Turecko) říši tak zajímavé z dnešního pohledu? Kromě extenzivního používání písmena „š“ (kromě hlavního města Chattušaš se většina králů jmenovala Muršiliš, Chatušiliš nebo Šupiluliuma) je to jejich zákoník, který byl první na této polokouli, který neprosazoval babylonský princip „oko za oko“, jak bylo nastaveno Chammurapim, ale nastavovalo peněžité tresty, jako v dnešní době. Druhá významná jednička, která jde Chetitům v tomto období je jejich schopnost uznat zásluhy i jiným. V dobových kronikách okolních států se výzkumník pouze těžce dočte jiných jmen, než jmen panovníků. Ať už se jednalo o stavbu pyramidy nebo zikkuratu nebo o dobré počasí dneska, vždy se děkovalo bohům a králům, málokdy meteorologům a těžce pracujícím kouzelníkům. U Chetitů jsou ale dobré skutky v kronikách správně a férově odměňovány, a proto se dočteme o zásluhách generálů Mittanamuwaše, Masturiše nebo Sahurunuwaše. A pokud nad tím přemýšlíte, ano, k tomuto jazyku máme blíž, než k řečtině nebo egyptštině, popravdě je to jeden z prvních indoevropských jazyků zaznamenán.

Zpátky k hlavnímu motivu našeho článku a tím jsou události roku 1274. Před naším letopočtem, samozřejmě. V tento rok se setkali faraon Ramese II., který se snažil rozšířit hranice na sever, do dnešní Sýrie a král Mutawali II., který chtěl zase do cedrových hájů Libanonu. A protože čaj byl ještě pořád jen v Indii, rozhodli se o trochu silnější schůzku a pustili se do boje. Bitva u Kadeše se proslavila jako první bitva, kterou obě strany vyhráli. Jak to je možné? Egyptské prameny jasně uvádí výsledek bitvy jako své vítězství, v minimálním počtu jako bez jasného výsledku. Chetité to vidí obdobně. Dodnes se historická obec neshodne na výsledku a komu je možno více věřit.

Co je ale jasné je ukončení konfliktu – Chetitský král Chattušiliš III. (Mutawali zemřel po pár letech, aby uvolnil trůn pro krále se dvěma „š“) nabídl Ramessovi II. Východisko z války, která byla pro oba vyčerpávající, a tou byla mírová smlouva.

A ano, dostáváme se k jádru článku a tím je Krásná smlouva. Je to jeden z prvních důkazů diplomacie na světě a je to smlouva, která nikdy nebyla porušena. To je jeden z důvodů, proč kopie hliněných tabulek i s překlady visí v budověkadeshtreaty-9262-20090828-large OSN v New Yorku.

Smlouva obsahovala tři části, těmi byly preambule, která slibovala věčný mír mezi říšemi, vlastní text, kde se ustanovoval samotný mír, vojenské spojenectví, pomoc v případě vzpoury nebo vydávání zločinců. A nakonec v závěru smlouva obsahuje přísahy obou panovníků a výzvy bohům.

Aliance byla o pár let později stvrzena i svatbou Ramesse s Chatušilišovou dcerou. Proč o pár let? No, museli počkat, až zemřela Ramessova stávající manželka. Očividně jí nevadil harém o 99 ženách, jen dokud byla manželka jediná. Ano, pánové, 99.

Co se ale ukázalo později, smlouva není úplně stejná v obou zemích. Vykopávky ukázali, že Egyptská perespektiva ukazuje smlouvu jako ponížení Chetitského krále a v podstatě ji interpretuje jako prosbu Chetitů o mír. Proč ta propaganda? Jak by to asi vypadalo, kdyby váš bůh-král přijal mír od jiného krále jako od sobě rovného? Když na všech zdech máte graffity říkající, že nikdo se vašemu Synovi boha Hora nevyrovná?

Tak či tak, Krásná smlouva je nazývána krásnou, protože nebyla nikdy porušena a byla vždy dodržována a to bez reptání a výhrad. Představte si takovou smlouvu dnes.