Život na Zemi vznikl extrémně rychle, ukazují současně dva nové objevy!

Dva nové objevy mění dekády staré teorie.

Další den, další přepisování učebnic! Již po několik dekád zpřesňované geologické a fosilní údaje se nyní otřásly, když ne v základech, tak minimálně v přízemí. Dvě nezávislé studie totiž na hlavu postavily jak naše zaběhnuté představy o pravěké atmosféře planety, tak i představu o rychlosti vývoje života. Obojí bylo na planetě podstatně dříve, než jsme doposud tušili.

Život je sprinter

Nedřív došlo na teorie o složení pravěké atmosféry. Na ty přišli vědci skrze meteorit a bublinky plynu zachycené v prastaré lávě v Austrálii. Datování skrze rozpad izotopů, známé jako radioaktivní či radiometrické datování, určilo stáří materiálu na 2,7 miliardy let. Jenže analýza plynu, tedy zachyceného vzorku atmosféry planety ze stejného období, odhalila množství železa reagujícího s dávným kyslíkem.

Kyslík by se však v atmosféře Země před 2,7 miliardami let neměl vůbec vyskytovat – doposud se totiž mělo za to, že získal významnou roli v atmosféře až před 2,4 miliardami let při tzv. Velké oxidační události. Podle autorů studie se zdá, že kyslík začal být ve velkém produkován již podstatně dříve – nejprve však stoupal do vyšších sfér atmosféry, zatímco na povrchu panoval oproti dnešku poloviční tlak. Teprve později se kyslík usadil i u povrchu.

Jenom pár dnů na to se změnilo i další dogma. Tentokrát tým vědců z Číny odhalil 167 fosilií mnohobuněčných organismů o velikosti až 30 centimetrů. Problém nastal opět při datování – jejich stáří bylo 1,5 miliardy let. Doposud se přitom mělo za to, že mnohobuněčné formy života se rozšířily až především při tzv. kambrické explozi před 540 miliony let. Ačkoliv tuto tezi již delší dobu nabourávaly některé úvahy – řada vědců se domnívala, že mnohobuněčné formy byly starší, ale teprve s vznikem koster se začaly zachovávat fosilie, které jsme později objevili – tak daleko do historie jejich vznik nikdo neodhadoval.

Pokud mají obě práce pravdu a jejich závěry potvrdí další objevy, znamená to podstatné urychlení tempa evoluce života. To přináší implikace jak na vznik života na Zemi, tak i mimo ni.

 

Nezměrné věky

Posunutí dat o miliardu let může vyvolávat dojem, že geologové jsou poněkud amatérští. Ve skutečnosti však bylo datování stáří Země oříškem pro učence a vědce až do samotného 20. století. Starověcí filozofové věřili, že Země musela vzniknout relativně nedávno před jejich vlastním obdobím – stovky, maximálně tisíce let. S teprve nedávným vynálezem písma se i století zdálo být extrémně dlouhým, mlhavým obdobím. I během éry osvícenství byly odhady prvních vědců podobně matné.

Ještě v 17. století se mluvilo o vzniku Země kolem roku 4000 před Kristem. Renesanční muž Robert Hooke a jeden z průkopníků mikroskopu sám pár dekád na to postuloval, že fosilie naznačují mnohem vyšší věk planety – zřejmě prý dokonce starší, než jsou i egyptské pyramidy! Lze si proto představit šok z čím dál narůstající propasti času, která snižovala význam člověka v historii Země. Na konci 19. století byli geologové přesvědčeni, že Země je kolem sto milionů let stará. Stále však bylo vše postavené na chatrných základech odhadování z geologických projevů. Sám Lord Kelvin v roce 1862 odhadoval číslo někde mezi 20 a 400 miliony let…

Již tehdy se to zdálo být šílené numero. Ale mělo být daleko hůře. Pravé odhalení stáří planety pomohlo odkrýt až radiometrické datování vyvinuté Ernestem Rutherfordem a Frederickem Soddym na počátku 20. století. Trvalo více než tři další desetiletí, než národní vědecké akademie neochotně přijaly i možnost, že radiometrické datování je přesnější než odhady geologů – a že natahuje tyto více než čtyřicetinásobně. Dnešní datum stáří Země, 4,55 miliard let s odchylkou 70 milionů, poprvé postuloval až Clair Cameron Patterson v roce 1956.

Aktuální nejnovější zpřesňování poznání minulosti planety je tak svého druhu daleko přesnější, než byla obdobná tipovačka v průběhu většiny lidské historie.

Ladislav Loukota pro Prima Zoom